______1976-1996 MALÁ PEVNOST TEREZÍN

Setkání s městem Terezín bylo pro Jiřího Sozanského osudové. Tísnivá atmosféra proslulé věznice v Malé pevnosti, která zůstává dodnes mementem násilí, zvůle a nesvobody, tehdy přirozeně rezonovala s umělcovým naturelem a jeho směřováním v ranném tvůrčím období po dokončení studií na pražské Akademii. Expresivní sochařské studie, vrcholící monumentálními plastikami Tichý nářek či Memento, v tomto prostředí znásobily zamýšlený účinek a v bezútěšném prostředí vězeňských dvorů a cel inspirovaly vznik řady environmentů. Po první výstavě v roce 1976 se sem Jiří Sozanský opakovaně vracel, několikrát i s přizvanými přáteli, aby hledal další možnosti pro prezentaci svého životního tématu - člověka v mezních situacích. Využíval přitom nejen osvědčené instalace různorodých fragmentů ze sádry a pletiva, ale i velkoformátových kreseb, sérií monumentálních maleb či akčních scénických performancí. Svoje místo v tomto spektru měla i díla inspirovaná okolní krajinou, zejména polaritou strohé geometrické osnovy pevnostní architektury a zvlněné středočeské pahorkatiny. Toto komplexní pojetí tématu a prostředí, jehož lehce čitelným podtextem byl neustále aktuální protest proti jakékoliv formě násilí, kulminovalo rozměrným monumentem umístěným v pietním prostoru táborového krematoria v Litoměřicích.